Je to nezvyk, že na vysoké škole jedeme v jiném režimu, máme jiný průběh roku a vlastně se studenti vysoké školy stávají speciální sortou lidí. Na některých školách to bývá přes semestr pohodička a pak se na ně všechno sesype ve zkouškovém, na těch dalších je to právě naopak, samá práce přes semestr a zkouškové pohodička. Nevím, co jsou architekti za speciální druh studentů, ale já jsem žádnou pohodičku za ten semestr ani zkouškové nezaznamenala. Možná je ale k tomuto oboru potřeba mít konzistentní přístup k práci, díky které můžeme důsledně vnímat a reflektovat celý proces nutný k správnému výsledku.
Nebudu lhát, ale doufala jsem, že po odevzdání mé semestrální práce už budu mít od tohoto projektu pokoj. Každý rád dokončuje práci a já jsem si u této postupně odškrtávala úkoly a milníky, které mě vedly k výsledné a doufala jsem, že konečné práci a k přeškrtnutí celého projektu společně s jeho odevzdáním. Chtělo se mi teda k němu vracet? No moc ne. Ale měl by se člověk vlastně vracet zpět ke své již “hotové” práci? Myslím, že reflektování práce a podívat se na výsledek našeho procesu s odstupem je vlastně docela důležitá část celého PROCESU. Odpověď je tedy ano, měli bychom se k naší práci vracet. I když se nám většinou nechce, jakmile se po pauze vrátíme, vidíme najednou všechno jasněji. Zpětně vidím pár chyb a dokonce si i vzpomínám, že jsem některým částím mého portfolia nevěnovala čas, který si zasloužily. Přepracovala jsem tedy ještě pár výkresů a prozatím si dávám další pauzu…. Kdo ví, třeba moje práce není ještě ukončená a zase se k ní někdy vrátím.
Jinak jsem se svojí prácí spokojená, smažila jsem se společně s ní předat myšlenky a vytvořit atmoféru, kterou bych i sama pro takové prostředí ocenila. Jsem ráda, že můj nápad oslovil a další lidi, i když nějaké viditelné chybky prozrazovaly moji nezkušenost a neznalost v tomto oboru. Jako první projekt mě toto zadání moc bavilo, a teď už obeznámena s dalším zadáním se těším, jak se s tím poperu a co nakonec z toho vznikne.
dobrá práce!
OdpovědětVymazatš